Zastavení demokratické

Marek Řezanka

 Jaroslav Bašta odmítá jakýkoli nátlak na občany, aby byli nuceni říkat „jedinou možnou pravdu“. Všiml si například počínání České televize, kdy ti, kteří Rusko neoznačí za „teroristický stát“, získají nálepku „kolaborantů“. Škoda, že v době Bushovy války v Iráku Česká televize v tomto ohledu očividně spala. Jaroslav Bašta volá po diskusi a dialogu – a ostře se vymezuje vůči propagandě:

„Některé redakce veřejnoprávní televize termín svobodná diskuse vůbec nechápou. Pravda je přece jen jedna – ta jejich. Co jí odporuje, musí být kremelská propaganda. Mají stejně omezený pohled na realitu jako fanatičtí svazáci v roce 1952.“

Zatímco provládní prezidentští kandidáti se předhánějí v tom, kdo z nich je demokratičtější a kdo se více hlásí k listopadovým událostem v roce 1989 s tím, že dnes žijeme v nejkrásnějším možném světě, Jaroslav Bašta kritizuje pokusy o návrat k totalitním praktikám a varuje před nimi:

„Po dalších skoro třiceti letech naší posttotalitní historie mi připadá, že se kolo dějin vrací někam na svůj počátek, kdy existovali páni a poddaní. V oblasti svobody slova můžeme pozorovat nástup totalitních tendencí. Přestala platit Masarykova teze, že demokracie je diskuse. Na místo svobodné výměny názorů a společenského dialogu nastoupily v lepším případě mimoběžné monology, v horším propaganda. Společnost je totiž fatálně rozdělena.“

Jaroslav Bašta poukazuje na fakt, že naši společnost nerozděluje Miloš Zeman, ale systémový trend, kdy si jistá vlivová skupina uzurpuje nárok na určování, co se říkat smí, a co nikoli. Neváhá kritizovat tzv. liberální demokracii“, která mu svými projevy nepřipadá ani liberální, ani demokratická:  

„Liberální demokracii považuji podle toho, jak se projevuje třeba u nás, za nedemokratickou. Mám na mysli snahu omezovat názory či nálepkovat. Vytvořily se zde poměry, kde začala působit nejhorší forma cenzury, a to autocenzura. Lidé se bojí něco říct, aby se nedostali do konfliktu v práci. Bojí se, aby nebyli nálepkováni.“

Přejme si spolu diskutovat. Odmítněme ale být tlačeni do memorování předepsaných „pravd“.

 Já volím svobodu slova. Co vy?